Rozpoznávání některých druhů dřevin

22.7.2020

Jak již jistě každý ví, dřeviny se rozlišují na jehličnany a listnáče. Mezi nimiž je rozdíl např. v tom že, jehličnaté dřeviny mají oproti listnáčům jednodušší anatomickou strukturou dřeva.

Mezi české jehličnany se řadí např. smrk, borovice, modřín a mezi listnáče dub, buk, lípa, bříza, ořešák.

Dřevo se většinou ukazuje ve více řezech, protože každý řez je jiný. Příčný řez (řez na pařezech) nám ukazuje odkud byla fošna (silnější deska) nebo prkno (slabší deska) vyříznuté. Každý kus dřeva byl vyříznut odněkud z kmene.

Mnoho z nás na stromech asi nejvíce zajímají letokruhy. Ty vznikají v důsledku pravidelného dorůstání cévnatiny (kambium) ve vegetačním období závislého na ročním období. Proto je možné z letokruhů vyčíst stáří stromu.

Letokruhy mají dvě vrstvy, jarní (měkčí, širší a světlejší) a letní (užší, tvrdší a tmavší).

Existuje dokonce věda, která se letokruhy zabývá, její název je dendrochronologie.

Dub

- dřevo dubu má šedohnědé jádro, úzkou světle šedou běl. Dřevo je tvrdé a pevné. Nejlépe snáší změny vlhkosti, povětrnostní podmínky atp.

- na středovém a tečném řezu jsou možné vidět tzv. zrcátka

Buk

- vyzrálé dřevo buku i běl jsou světle růžové. Dřevo je poměrně tvrdé a těžké. Špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem.

Ořech

- dřevo má širší šedou běl, šedohnědé, někdy až tmavohnědé jádro, jež má výrazné pruhy a záběhy. Jedná se o jednu z nejpěstovanějších dřevin na světě.

Smrk

- má výrazné letokruhy, pravidelnou stavbu, ale jeho jádro není barevně odlišeno. Dřevo je měkké, pružné, bílé až slabě nažloutlé.

Borovice

- dřevo je měkké, křehčí než smrkové. Jádro je oranžově hnědé až do rezava, běl je smetanově bílý až okrový. Má výrazné letokruhy a dobře odolává povětrnostním vlivům a hnilobě.

Modřín

- jeho dřevo je polotvrdé, tvrdší než smrkové. Běl je světle žlutohnědý, jádro okrové až červenohnědé. Má hustší kresbu letokruhů než smrk. Dobře se s ním pracuje, přijímá lepidla i napouštědla.